LUSITANO:
PŮVOD:Portugalsko, Evropa.
VÝŠKA:152-163 cm
BARVA:Všechny základní barvy, ale převládající bělouši.
POVAHA:Hbitý, klidný, inteligentní.
EXTERIÉR:Mírně vyklenutý profil s velkýma očima, široká hlava, výrazný kohoutek, krátký hřbet, štíhlé nohy.
VYUŽITÍ:Všestrannost, drezura, zápřah, polní práce.
VÝŠKA:152-163 cm
BARVA:Všechny základní barvy, ale převládající bělouši.
POVAHA:Hbitý, klidný, inteligentní.
EXTERIÉR:Mírně vyklenutý profil s velkýma očima, široká hlava, výrazný kohoutek, krátký hřbet, štíhlé nohy.
VYUŽITÍ:Všestrannost, drezura, zápřah, polní práce.
BREŤANSKÝ KŮŇ:
Je to středně těžký chladnokrevník, pocházejí ze severozápadní Francie, z Bretaně. Jeho předkové byli neúhlení, huňatí koně dost těžkopádné postavy, některé jejich rysy se zachovaly i u Bretona. Původně se v Bretani chovalo více typů koní, např.mimochodníci, jízdní kůň corlay, víceúčelový jízdní i tažný kůň, z něhož se později vyvinul populární breťanský "postier" a konečně těžký tažný kůň. Dnes už mimochodníci vymizeli, zušlechtěný corlay je na vymření, a tak se uchoval jen výborný klusák - Breton poštovní a těžký tažný kůň, ovlivněný percheronem.
Breton je dost nízký,měří 152 až 165 cm, má nápadně velkou, těžkou a hranatou hlavu s rovným profilem, malýma, nízko nasazenýma ušima s velkými otevřenými nozdrami. Nápadně krátký krk je klenutý, velmi silný a strmě nasazený na pleci. Má mohutný hřeben a velmi hustou a zvlněnou hřívu. Trup je mohutný, krátký, celkově čtvercový, přeztože má breton dost krátké nohy. Velká kopyta jsou dobře utvářená, tvrdá. Rous na silných nohách je malý nebo chybí. Srst je velmi hustá a v zimě poměrně dlouhá, takže kůň dobře snáší nepříznivé počasí. Ocas tohoto plemene se krátí na nepatrný pahýlek, ačkoliv se u jiných chladnokrevníků přistřihují jen žíně nebo se ohon zaplétá. Bretoni se chovají ve smíšeném zbarvení (nevybělující bělouši, nejčastěji červení nebo modří), jako ryzáci se světlou hřívou nebo hnědáci . Vraníci jsou výjimkou. Bílé znaky nejsou vítány. Kůň´má výbornou povahu a vzdor těžkopádnému vzhledu je velmi pohyblivý. Hodí se zejména pro zemědělské práce.
QUARTER HORSE
Quarter, neboli americký kovbojský kůň, je první americké čisté plemeno. Je vysoký od 145 do 163cm. Hlavu má malou, širokou v čele a v čelistech, oči velké a výrazné, záď a nohy jsou dobře stavěné, osvalené a silné. Všechny nesmíšené barvy jsou povoleny. Všeobecně mají quarteři dobrou povahu, jsou nadprůměrně inteligentní, snadno se s nimi zachází, dobře se učí a jsou spolehliví.QH je vynikající westernový kůň, jelikož je rychlý, má velice dobrou rovnováhu a jeobratný. Dovede bleskurychle zrychlit, změnit směr nebo zastavit.
V Americe většinou nebyly dlouhé cesty, ani závodiště, proto se závodilo na krátkých tratích ve vesnicích, která obvykle měřila čtvrt míle (čtvrt = quarter). Kůň´musel dosáhnout maximální rychlosti na krátké vzdálenosti. V těchto závodech vynikaly hlavně tito koně a tak dostali jméno čtvrtkař (quarter) neboli čtvrtmílový kůň (quarter horse).
Historie: Jedno z nejstarších amerických plemen se začalo chovat na počátku 17.století ve Virginii, kam se dováželi koně španělští, berberští a jiní orientálci, kteří se křížili s různými anglickými plemeny. Plnokrevník tehdy ještě neexistoval. Brzy se zde vyvynul mohutně stavěný, zdatný, svalnatý a velmi rychlý kůň. Pracoval na polích i na dopravě dřeva, tahal povozy a pod sedlem se osvědčoval zvláště při práci s dobytkem. Ve volných chvílích pak bavil své majitele dostihem na čtvrt míle;podle tostal název quarter(jak jsem psala na začátku). Díky svým kvalitám se rozšířil po celém území USA a jako kovbojský kůň se stal nejpopulárnějším na světě. Jeho plemenná kniha má také největší počet zápisů. QH se kromě USA chová v dalších 40-ti zemích všech kontinentů.
Popis:Sprinter mezi konmi dosahuje vysky 145 - 163cm a vyniká mohutnou plecí i zádí. Tělo je nejširší v místech kolenního kloubu. Krk je dosti dlouhý, pružný, nesmí být obloukovitý ani mít tukový hřeben. Kohoutek je vysoký a posunutý dozadu, hřeben silný, krátký, záď široká a hluboká. Velké oči na poměrně krátké hlavě stojí daleko od sebe, uši jsou pohyblivé. Hlava nasedá na krk v úhlu 45°. Žuchvy nesmějí být široké. kupodivu štíhlé nohy jsou suché, čisté, mají velmi kvalitní klouby a krátké spěnky. Povolená je každá čistá barva, nejoblíbenější jsou ryzáci.
Popis:Sprinter mezi konmi dosahuje vysky 145 - 163cm a vyniká mohutnou plecí i zádí. Tělo je nejširší v místech kolenního kloubu. Krk je dosti dlouhý, pružný, nesmí být obloukovitý ani mít tukový hřeben. Kohoutek je vysoký a posunutý dozadu, hřeben silný, krátký, záď široká a hluboká. Velké oči na poměrně krátké hlavě stojí daleko od sebe, uši jsou pohyblivé. Hlava nasedá na krk v úhlu 45°. Žuchvy nesmějí být široké. kupodivu štíhlé nohy jsou suché, čisté, mají velmi kvalitní klouby a krátké spěnky. Povolená je každá čistá barva, nejoblíbenější jsou ryzáci.
Původně všestraný kůň se stal specialitou při práci s dobytkem, protože má úžasný smysl pro rovnováhu, obratnost a cit se zacházení se zvířaty. Dnes se předvádí při rodeu a stále závodí na krátkých tratích. Je to oblíbený kůň pro terénní a rekreační jízdy.
Arab
Arabský kůň je bezpochyby nejkrásnější ze všech koní, je to také nejstarší a nejčistější ze všech plemen, které bylo starostlivě šlechtěno tisíce let. Arabský kůň se označuje jako "zdroj" všech světových plemen. Díky své genetické čistotě vtiskuje svému potomstvu vlastní silný chlarakter a konstituční tvrdost a ušlechtilost jako zjemňující vliv. Hrál významnou roli při vývoji většiny známých plemen, ale jeho největším přínosem byl podíl na vzniku anglického plnokrevníka. Ačkoliv anglický plnokrevník je větší a rychlejší než arab, přesto nemůže zapřít životnost, zdraví, inteligenci a krásu, kterou zdědil právě po tomto předkovi...
Vysvětlení názvu:
Nejcennější ze všech světových koní dostal jméno podle Arabského poloostrova, kde se toto v podstatě přírodní plemeno ustálilo. Z tohoto území samozřejmě nepochází, protože zde v poledové době divocí koně nikdy nežili. Zřejmě sem přišli přes Mezopotámii někdy ve 3. tisíciletí př. n. l. Zásluhou arabských beduínů je prošlechtění tohoto plemene, ale hlavně udržení původního rázu i při expanzi do okolních zemí po 7. století n. l.
Původ a historie:
Podle některých anatomických znaků, a také podle archeologických nálezů, je arab spřízněn s íránskými plemeny i s původním přírodním kaspickým ponym. Na formování plemene se podílely hlavně specifické podmínky teplé pouštní oblasti v nitru Arabského poloostrova, zejména v pahorkatině mezi Medinou a Riádem, dříve označované jako Nadžed. V drsných podmínkách získal arab tvrdost, vytrvalost, odolnost a hlavně skromnost. Je to prakticky jediné čistokrevné plemeno na světě, protože jeho rodokmen je dokumentován od 7. století n. l. a po celou tu dobu byl chov přísně výběrový, bez přikřížení.
Kmeny Beduínů v Arábii mají jen málo psaných záznamů, ale rodokmeny svých koní se učily zpaměti. Jeden z prvních psaných záznamů o arabském koni zachytil arabský historik El Kelbi v r. 786, který načrtl historii a rodokmeny arabů od r. 3000 př. n. l. až ke klisně Baz a hřebci Hoshabovi. Klisnu Baz údajně zajal v Jemenu Bax, Noeho prapravnuk, který byl krotitelem divokých koní. Dílo El Kelbiho je však spíše archeologické než reálné, ale podtrhuje starobylost tohoto plemene. Později emír Abd-el-Kader (1808 - 1883) ve svých dopisech francouzskému generálovi Dumasovi (1803 - 1871) rozdělil historii tohoto plemene do čtyř epoch: od Adama po Ismaela, od Ismaela po Šalamouna, od Šalamouna po Muhammada a od Muhammada dodnes. Zaznamenal také pověst o stvoření koně, půvabnou, ale zcela neodpovídající vývojové teorii: "Když bůh chtěl stvořit koně, řekl jižnímu větru: ´Chci z tebe udělat živou bytost, zhmotni se!´ A vítr se zhmotnil. Ihned se objevil archanděl Gabriel a přinesl plnou hrst prachu, kterou nabídl bohu a ten udělal hnědáka a ryzáka, a přitom řekl: ´Tvé jméno je Kůň. Učinil jsem tě arabem a dal ti červenou barvu mravenců. Zavěsil jsem štěstí do kštice, která visí mezi očima, učinil tě pánem jiných živočichů. Lidé tě budou následovat, kamkoli půjdeš; budeš stejně dobrý k honbě jako k letu; bohatí budou jezdit na tvém hřbetě a štěstěna bude přicházet díky tobě.´ Pak vtiskl koni známku slávy a štěstí, malou bílou známku do středu jeho čela."
Tradiční rozdělení podle Abd-el-Kadera do čtyř etap samozřejmě neodpovídá. První období, tedy před rozdělením židovských a arabských kmenů, není dokumentováno vůbec a je pravděpodobné, že v té nejstarší době v Arábii žádný kůň nežil. K druhému období se dochovaly pouze báje, ale žádné reálné skutečnosti. Nesporně však ve 2. tisíciletí př. n. l., tedy před králem Šalamounem, již koně na Arabském poloostrově žili (Ismael, nevlastní syn Abrahamův a praotec beduínských kmenů, byl možná první osobou, která v Arábii koně užívala). Mohli se sem dostat mnoha cestami, buď z Persie nebo z Mezopotámie, protože v obou těchto oblastech byli již koně známi. Persie, dnešní Irán, patří nesporně k nejstarší oblasti šlechtění koní a Mezopotámie se s koňmi seznámila prostřednictvím mnoha nájezdů kočovných i kulturních národů. Třetí období je již reálné. Šalamoun zcela přehlížel izraelský zákon, který zakazoval chov koní jako modlářství (ještě král David ukořistěné koně zabíjel) a naopak se zasloužil o jeho rozvoj. Měl údajně 1200 koní jezdeckých ve vlastních stájích a přes 40 000 koní pracovních na obchod, když je z Turecka dovážel do Egypta. A že v době Šalamounově byli koně skutečně předmětem intenzivního obchodu, to dokazují obrovské stáje v pevnosti Maggido a četné zprávy o obchodu s bohatými státy na Arabském poloostrově, například se Sábou. Beduínské kmeny na Arabském poloostrově v té době koně znaly a věnovaly jim velkou pozornost.
Andaluský kůň
Andaluský kůň patří mezi teplokrevníky. Nejvýraznější vliv na jeho vznik mají arabští a berberští koně.
Specifikace
Využití | drezura (španělská škola), korida, kočáry |
Výška | 155 až 160 cm |
Barva | většinou bílá, občas hnědá a velmi vzácně černá. |
Původ | Andalusie |
Stavba | mírně klabonosá hlava, dlouhá hříva a ocas, silný lehce klenutý krk, ocas nízko nasazen a nesen |
Střediska chovu | Sevilla, Córdoba a Jerez de la Frontera |
Kůň Převalského
Kůň Převalského (Equus przewalskii, Poliakov, 1881) je jediným žijícím předkem našeho zdomácnělého koně. Dnes už se s ním nesetkáváme téměř nikde jinde než v zoologických zahradách, mj. v Praze. Před několika lety bylo za spolupráce Zoo Praha několik zvířat vypuštěno do volné přírody v Mongolsku, původní oblasti rozšíření koní Převalského. Žije v soudružných dlohodobých stádech, která cestují do velkých vzdáleností vyhledávat potravní zdroje trávu,listy a pupeny. Typické stádo vede starší klisna a jsou v něm ještě 2-4 další klisny, jejich mláďata a jeden hřebec, který se pohybuje na okraji stáda. Po březosti trvající 333-345 dní se rodí jedno hříbě.
vzájemné číštění Vzájemná pěče o srst je důležitá jak pro tento druh, tak pro většinu divokých koní, protože pomáha posilovat vzájemné svazky ve stádu. Obvykle při ní dva koně stojí v opačném směru proti sobě, takže mohou vyhlížet do okolí z obou stran a každý oštipuje partnera na plecích a na kohoutku. Ocasy při tom využívají k odhánění much.
Objevení druhu
Až do poloviny 19. století o tomto divokém koni věděli jen mongolští kočovníci, kteří putovávali po okraji pouště Gobi. Jeho objevením pro světovou veřejnost začal dobrodružný lov, který koně Převalského přivedl na pokraj vyhubení. Roku 1879 propátrával Nikolaj Przewalski, plukovník a kartograf carské ruské armády, okolí hor Tachin Schack. Několikrát přitom zahlédl celá stáda divokých koní, která ale nedokázal identifikovat. Vzpomínky na vzhled těchto koní se nedokázal zbavit, a tak se na ně začal vyptávát místních obyvatel. Jeden lovec mu nakonec přenechal kůži uloveného koně. Przewalski ji odvezl do Moskvy a ukázal ji přírodovědci Poljakovovi. Ten ji prozkoumal, popsal a zaznamenal znaky divokého koně a pojmenoval ho po jeho objeviteli Przewalském.
Původ
Kůň Převalského je pravděpodobně přímým potomkem prakoně Equus Caballus. Je prudký a agresivní a je téměř nemožné ho zkrotit.
Anglický plnokrevník
Anglický plnokrevník (zkratka A1/1) je nejrychlejší koňské plemeno, rychlost je jediné kritérium pro zařazení do chovu. Byl vyšlechtěn v Anglii v 18. století. Předky anglického plnokrevníka jsou hřebci Darley Arabian, Byerley Turk a Godolphin Barb. Anglický plnokrevník má uzavřenou plemennou knihu - tzn. že do plemenné knihy může být zapsán pouze kůň, jehož oba rodiče jsou v plemenné knize anglického plnokrevníka.
Podílel a podílí se na zušlechťování mnoha dalších plemen. U nás se chová např. v Napajedlích nebo v Mimoni.
Popis
Vysoký, štíhlý kůň, s dlouhým nízko nasazeným krkem, rovným profilem, výrazným kohoutkem, nezbytný je dlouhý a široký hrudník. Zbarvením obvykle vraník, hnědák, ryzák nebo bělouš. Je to rané plemeno (tzn. dospívá brzy - obsedá se už v roce a půl, od dvou let běhá dostihy).
Historie plemene
Na britských ostrovech se koně chovali už od dob Keltů. Po Válce růží byl na konci 15. století v Anglii kritický nedostatek koní, tak jejich vývoz král Jindřich VII. zakázal. Jeho syn Jindřich VIII. začal podporovat dovoz zahraničních koní, především španělských, dokonce nařídil šlechtě a církevním hodnostářům, aby - podle hodnosti - musela vlastnit určitý počet jezdeckých koní. Také založil hřebčín v Elthamu, kde choval nejen těžké a pomalé rytířské koně, ale i tzv. running horses, kteří sloužili jako koně poštovní a lovečtí. Jindřichova dcera Alžběta I. si kvůli rozvoji chovu těchto koní povolala neapolského experta - Prospera d'Osmu a založila hřebčín v Tutbury.
Na začátku 17. století byl rychlý a ovladatelný kůň chovatelskou prioritou, hlavně kvůli kočárové dopravě. Velmi žádaní (ale těžko dostupní a drazí) byli orientální koně (např. arabský plnokrevník), během občanské války mnoho z nich na čas zmizelo, ale protože je potřeboval i Oliver Cromwell, dovozy pokračovaly. Za vlády Karla II. byli pro chov velmi významní James d'Arcy - vedoucí královských hřebčínů - a vrchní podkoní John Fenwick, který přímo od beduínů přivezl celé stádo arabských klisen, tzv. Royal Mares, které se staly nejdůležitějšími pramatkami anglického plnokrevníka; vliv na chov mělo i budování nových dostihových drah.
Darley Arabian
Na konci 17. století byla Evropa napadána Turky, jejich hřebec Byerley Turc, ukořistěný Robertem Byerleyem v roce 1687, se stal prvním z hřebců - zakladatelů A1/1. Druhým je Darley Arabian, dovezený v roce 1704 ze Sýrie; třetím Godolphin Barb, darovaný francouzskému králi a později prodaný do Anglie. Z těchto tří praotců pochází všichni dnešní plnokrevníci.
Chov pokračoval a rostl s popularitou dostihů. Kvůli různým podvodníkům bylo potřeba zaregistrovat původy dostihových koní, tak vznikla Všeobecná plemenná kniha (General stud book), její první část vznikla už v roce 1791 (předmluva), pak byla několikrát přepracována, za první díl se považuje verze z roku 1808. Další díly od té doby vycházejí pravidelně. Na tuto Všeobecnou plemennou knihu navazují:
čau peti máš to hezké ujde to